Riesenreichsko vystupuje jako konstituční monarchie v rukou Heinze I. Spolu s Irisií vedlo společnou invazi do Valerionu, k níž získalo severní část valerionského území. Své území brání podél valerionských hranic včetně dobitých zón.

Po vyčerpávající válce požádalo Riesenreichsko o pomoc železniční společnosti v USN a Novoersku s výstavbou domácí kolejové sítě. Tato zakázka tvořila významný posun v ekonomice státu a posílila vazby s diamondskými mocnostmi navzdory jeho členství v SPT.

Riesenreichsko vstoupilo do Treaty of Allies (TOA) spolu s loutkovými státy a podporou Irisie. Při invazi do Valerionu fungovalo jako hlavní pozemní síla, zatímco Irisie poskytla expediční jednotky.

Equie disponuje dálnými koloniálními državami, zejména na Tironských ostrovech, kde místní eršanská armáda v roce 1909 rozbila dlouhotrvající status quo a zahájila invazi proti všem ostatním silám ostrovů. Equijská posádka byla v důsledku odříznutí erskou flotilou ohrožena ztrátou zásobování.

Pod vedením velitele Ericha von Steidla se equijské síly rozhodly bránit současné hranice, zaútočit na povstalce a Kerijskou republiku a započít vývoj zásobovacích letadel. Po těžkých bojích zůstaly v rukou equijské posádky pouze malé kapsy, ve kterých zbývalo 8 000 mužů — zatímco ztráty dosáhly 6 000 vojáků.

Irisia je vůdčí silou koalice Treaty of Allies (TOA) se sídlem v Solském paláci. Hraje aktivní roli v tardamské politice a podporuje výstavbu společné protiteroristické jednotky čítající 2 000 vojáků a 159 psovodů.

Po dlouhotrvajícím politickém napětí zahájila Irisie za pomoci Riesenreichska invazi do Valerionu. Po zlomení status quo se vyjádření vlády změnilo: "Tohle byl jen začátek Irisijské ofenzívy. O mírovém jednání nepadne už řeč." Po pádu Valerionu byly přijaty kapitulační podmínky: zaručení bezpečnosti Valeriončanů, vnitřní autonomie a parlament dosazený Irisií prostřednictvím Valerionce.

Vůdce Alexsjovic Masadir ležel dva týdny v nemocnici se zápalem plic s nízkou šancí na přežití. Po jeho smrti převzal vedení Irsajovic Sandire, jenž v krizovém proslovu z bunkru vypsal odměnu 15 000 000 Iridů za informace o teroristické skupině Temné hnutí Irisie, která údajně plánovala útok na parlament.

Thibutsko se v rámci diamondského bloku vyprofilovalo jako významný diplomatický prostředník a hostitel zasedání DIAMOND v Pole (cca XII. 1914, odhad). Jeho prezident Pupola La Porton osobně reprezentuje stát při státních pohřbech spojenců.

Thibutská vláda objednala u USN tři torpédové čluny třídy Rowan za 273 200 THK s dodáním do 2-3 let. Aktivně poptávala specializovanou hlídkovou loď schopnou lámat led a operovat v mělkých vodách, vybavenou čtyřmi 200 mm kanóny a šesti sekundárními zbraněmi v hodnotě 2 milionů THK.

Když Folksmarketsko v DAS-2 stavu pohotovosti nařídilo bušským lodím opustit místní vody do 24 hodin, thibutská vláda pohrozila námořním embargem, čímž otevřeně podpořila bušskou stranu sporu. Zároveň Thibutsko jako první stát uznalo nezávislost Zeleného kříže a jeho zástupce Safara.

Brünn se stal definicí pekla na zemi. Po nečekaném vylodění erských vojsk se obrana z jihu zhroutila během několika hodin. Brünnská fronta vstoupila do dějin jako symbol masového dělostřeleckého ostřelování, plynových útoků, walkerů a válečných zločinů obou stran.

Brünnská vláda evakuovala hlavní město a důležité listiny byly páleny. Brünnský odboj zahájil sabotážní akce — v erskem okupovaném přístavním městě Grupf (Xwartburg) byl odpálen muniční vlak. V reakci provedla erská vojska razii ve vesnici Oberes Herspicen s asi 70 obyvateli, kterou pro výstrahu zcela srovnala se zemí. Chycení odbojáři byli okamžitě věšeni.

Brünnské a thibutské jednotky zahájily společnou ofenzívu Operace Überrasxung, jejímž cílem bylo zatlačit nepřítele na východ. Akce dočasně zastavila erský postup a obklíčila 5-8 tisíc nepřátelských vojáků. Brünnská armáda nasadila nové houfnice s dostřelem 13 km, jež vyvolaly paniku mezi erskými vojáky. U vesničky Pethrswald byly poprvé v dějinách nasazeny Power Armory poháněné Terielem.

Brünnská fronta zrodila novou psychologickou poruchu — Technik. Postižení vojáci přestávali přijímat potravu a tři dny po sobě v cele opakovaně tloukli železnou tyčí do zdi, napodobujíce zvuk motoru, než zemřeli vyčerpáním. Doktor Tur'in Afte'ki identifikoval syndrom u stovek vojáků na obou stranách. Lék zůstává neznámý.

Beškálsko spolu s Čeko-Kyrgízií provedlo překvapivý útok na Erský ráj, kde se 45 000 vojáků vylodilo na západním pobřeží. Beškálsko utrpělo 24 000 ztrát. Beškálci čelili dvoumilionové erské posádce v Ráši i nepřetržité posile spojenců ze Siereonu.

Čeko-Kyrgízie zaznamenala invazi z více stran současně. Na severu, podél moře, postupovala s pomocí postupně zamrzajícího moře, ale v okolí Mísbic a Sudobylu utrpěla těžké ztráty z bombardování. Pohraniční oblasti byly pokryty minovými poli.

Po překročení hranic Nordarského svazu vyslala Čeko-Kyrgízie 100 milicí v rámci tajné Operace Hamas do espijského zázemí. Skupina se podle posledních zpráv ukrývala v horách, neodhalena. Naproti tomu nasazení čeko-kyrgízijských milicí v Siereonu skončilo katastrofálně — milicionáři byli rozpoznáni a popraveni dříve, než stihli způsobit rozruch.

Na hranici s Espií vypukl poplach: nepřítel disponoval výrazně vyspělejší technikou. Obrana byla podceněna a 200tisícové město Bekobod bylo obklíčeno.

Terentie je tragickým případem fragmentace velmoci. Po sérii revolucí a občanských válek se její území rozpadlo na sedm znesvářených vlád: Terentijská republika, Terentijský futuristický stát, Terentijský svaz komun, Terentijská socialistická republika, Terentijská svobodná republika (jižní oligarchové), Terentijské království a Druhá Terentijská republika (oligarchové napojení na USN).

Po kolapsu měny byla nahrazena terentijská koruna americkým Greenbackem, jenž zůstává v ulicích málo užívaný. Venkov funguje jako mozaika nezávislých pseudo-států, většinou kristoveckých a socialistických komun. Větší města jsou pod nominální vládou; některé čtvrti propadly úplné anarchii.

Policie funguje pouze ve dvou největších městech a operuje bez omezení lidských práv. Tajné služby přežívají jen díky finanční podpoře z USN. Atentáty, převraty a korupce prostupují všemi úrovněmi.

Mladí futuristé v černých uniformách s bílým pruhem provedli krvavou razii proti komunistickým úřadovnám. Skupinu vedli Ted, Ainsley, Robert, Samuel a Morgan. V uličním boji byl zabit jejich vlastní kamarád Will, který se přidal k rudým gardám — futuristé ho povraždili spolu se zbytkem komunistů. Každý nepřítel technokratického futurismu musí být odstraněn stejně tak jako musí být odstraněna závada ze stroje.

Viceprezident Servitius vyjednal s USN navrácení znárodněných továren a vstup do Mezinárodní obchodní komory i Novaterrského společenství. Jako dar byl USN zaslán obraz Cítění od zesnulého Velocitase, vyobrazující Terentijce v občanské válce.

Adrea je významným producentem černého uhlí a průkopníkem parní technologie. Vývoj a výstavba nových hlubinných dolů pokračuje, přičemž adreiští vědci se snaží zefektivnit těžbu i s ohledem na životní prostředí a kvalitu ovzduší.

Polní maršál Mark Henry Appleland uzavřel po dvou týdnech vyjednávání s náčelníkem Ak'taztaq dohodu o neútočení, volném pohybu a těžbě. Adrea tak získala silného spojence na Iblu, ale i řadu nepřátel mezi jinými kmeny. Tato dohoda otevřela cestu pro důlní města na jihovýchodním pobřeží Iblu.

Adrea a Siereon-Bjorsfallsko se po dlouhých letech spolupráce sloučily v jednu unii — návrh diskutovaný jako konfederace dvou království pod nadřazeným králem. Vlastní království v Adrei a Siereonu by zůstala pod místními panovníky, ale vznikla by korunovaná unie. Hlavními architekty sjednocení byli Arlan av Nordling (Siereon) a William Henry Nickelson (Adrea).

31. VIII. 1903 vyhlásil král Nickelson všeobecnou mobilizaci. Všichni muži ve věku 30-45 let jsou povinni sloužit vlasti. Všechny armádní složky byly uvedeny do nejvyšší pohotovosti a v zemi bylo vyhlášeno stanné právo.

Velkobělohorské království proběhlo v prosinci 1902 prvními parlamentními volbami s 50 mandáty na čtyřleté funkční období. Volby přinesly drtivé vítězství strany DV (Josef Švestka) s 57 % a 28 mandáty před RS (Petr Sládeček) s 36 % a 15 mandáty. Volby byly kritizovány jako manipulované a nesvobodné.

22. VII. 1903 podala vláda Josefa Švestky demisi vzhledem k jeho vysokému věku. Týž den zemřel ve věku 68 let Bohuslav Staněk, první ministr vnitra v letech 1884-1889. 25. VII. 1903 sestavil novou vládu Petr Herman s novým ministrem zahraničí Čestmírem Kvapilem.

28. VII. 1903 ministerstvo vnitra varovalo před spiknutím proti státu a navýšilo bezpečnostní opatření. Spisovatel Jurij Antonov ve stejné době vydal politicky citlivou knihu Život očima Antonova o životě před vznikem státu.

30. VII. 1903 byl zahájen první železniční projekt království — Velkobělohorský expres propojující Radrösz a Hüköl, podél nějž žije čtvrtina populace státu.

Valerion byl po překvapivé irisijské ofenzivě a riesenreichské invazi rychle uveden do stavu kapitulace. Po počátečních ztrátách 15 000 irisijských vojáků a problémech s gerillovou válkou byly přijaty kapitulační podmínky:

• Zaručení bezpečnosti Valeriončanů
• Do správy oblasti bude dosazen Valerionec
• Vlády Irisie a Riesenreichska se zasadí o poválečné obnovení
• Udržena vnitřní autonomie včetně parlamentu — parlament bude vybrán Irisií dosazeným Valerioncem

Spojené státy novaterrské tvoří demokratickou velmoc kontinentu Novaterra. Federace funguje na principu volené sněmovny a senátu. V posledních volbách získali Demokraté 27/72 sněmovních a 11/30 senátních křesel; Národní republikáni 25/72 a 9/30; Federalisté 17/72 a 9/30. V 1904 přijala USN novou vlajku federace, neboť původní odkazovala na Slandsgotanské území.

USN bylo iniciátorem mezinárodní koalice Operace Novaterrian Safety, jež vyslala 70 000 vojáků na podporu Novoerska. Vyhrály též pro vstup do Operace Red Paradise, mezinárodní mise 30 000 vojáků proti Chrobrónsku ve Wektansku a Zawti. USN ztratilo v Novoerském tažení 139 000 mužů.

Po nasazení siereonských walkerů na Brünnské frontě USN vyvinula vlastní obrněnce — Liberty Mk.I (12 mužů, 36 t, 6 mph, 0.6 in pancíř, 2× 6liberní kanony, 6 kulometů M1912) za 12 tokenů na kus. Po úspěšném nasazení 10 prvních tanků v Novoersku byla objednávka rozšířena na dalších 190 kusů. Lehčí varianta Liberty Mk.II (10 mužů, 31 t, 2× protitanková puška .50, 4 kulomety) pro 9-10 tokenů byla určena k podpoře pěchoty.

V projektu NYH pracují vědci USN na "magickém" generátoru energie. Detaily zůstávají utajeny i pro spojence v DIAMOND.

USN otevřelo jednání s Terentií o navrácení znárodněných továren výměnou za vstup do IOC (Mezinárodní obchodní komory). Po útoku Folksmarketska na verijskou loď USN pohrozilo přímou vojenskou reakcí. Prezident USN ostře varoval Folksmarketsko: "Buď okamžitě ukončíte veškeré vojenské akce proti Verindonii, nebo budete muset čelit reakci z naší strany."

Folksmarketsko se profiluje jako vojensky expanzní stát na hranici demokratického bloku Novaterry. Jeho parlamentní vláda pod vedením Alexandra Hjertssona opakovaně podniká akce mimo dohodnuté rámce — okupace Frieslandů, obsazení svobodného města neoznačenými vojáky, hrozby Bušsku.

Folksmarketsko překročilo hranice Gothenbordska bez vyhlášení války. Jednotky postoupily po celé hranici a zvládly se vylodit i na jihovýchodě, kde čelí silnému odporu. Na zastrašení obyvatel byly vypáleny vesnice a zabity tisíce civilistů. Postup brzdí hustá síť ozbrojených civilistů. Celkové ztráty: Folksmarketsko 5 000 mužů, gothebordských civilistů ~8 500.

Folksmarketsko zahájilo druhou koloniální invazi do Verindonie. Po výzvě prezidenta USN k zastavení agrese folksmarketská strana odmítla. Po incidentu, kdy folksmarketská blokáda potopila novaterrskou nákladní loď, vyústila krize v IOC sankce a vyhlášení ekonomického embarga ze strany Novaterrského společenství.

Folksmarketská flotila operující u verindonských vod: 1 křižník, 4 fregaty, 20 dělových člunů, 1 ponorka, 2 torpédoborce, 4 humle. Společný projekt s USN RKS Folksmarket a RKS Novaterra — parníky o výtlaku 21 000+ tun — byl dokončen za 2 roky.

Novoersko utváří jednu z nejstarších a nejsložitějších frontových linií Velké války. Severní pobřeží je bráněno komplexním systémem zákopů a improvizovaných bunkrů; jižní stát Wepi' byl po několika měsících bojů obsazen a stal se centrem partyzánské války proti Chrobrónsku a Siereonu.

Pobřežní souostroví obývané unikátním etnikem Ostrovanů (cca 10 % populace Novoerska) se ukázalo jako nepřekonatelná překážka pro adreiské vylodění. Mohutná pobřežní děla, postavená původně proti erské a novoerské armádě, potopila 4 adreiské křižníky a 7 torpédoborců v jediné salvě. Ostrované — silní nacionalisté, kteří se nemísí s ostatním obyvatelstvem — drží své ostrovy a zaznamenali 64 000 ztrát během invaze.

Wahadi jsou pouštní lid, jenž operuje rychlými gerillovými akcemi v pouštních oblastech země. Zaznamenali 3 600 padlých, ale podařilo se jim ukořistit i jeden Prawn walker, který však neumí ovládat.

Severnější kolonie známá jako Erský Ráj je analogií indického subkontinentu. V odlehlých oblastech zde erští vojáci nutili obyvatele pěstovat psychoaktivní rostlinu Torinir. Po překvapivém vylodění Beškálska a Čeko-Kyrgízie zde propukla rozsáhlá obranná válka.

Chrobrónsko je formálně demokratickou republikou s pravidelnými prezidentskými volbami a šesti významnými politickými stranami. Přesto je již desítky let pod sílícím vlivem Novoerska. Král Mathias Bread I. svého času pětiletým pobytem v Sieronu posílil zahraniční vazby a po návratu změnil název a vlajku státu.

Vnitřní politika státu se opírá o ideologii zvanou Bredokracie, kterou velmoci jako USN označují za "čisté zlo". Bredokracie zdůrazňuje fundamentální opozici vůči futurismu — Chrobrónsko proto vede ostré boje proti futuristickým hnutím v sousedních zemích.

Hlavními námořními projekty jsou CHSS Triatlon, CHSS Havren, CHSS Batla a transportní lodě. Elitní pozemní silou jsou Dračí legie — speciální jednotky reprezentující stát v mezinárodních cvičeních (např. v Mawiru). Vláda jmenovaná kabinetem vede pravidelné rekrutovací programy a propagandistické kampaně.

Chrobrónsko se účastní invaze do nezávislých států Wektansko a Zawti, údajně z ekonomických důvodů. Vede tak frontu proti mezinárodní koalici Novaterrského společenství v rámci Operace Red Paradise. Ztráty Chrobrónska: 7 000-8 500 mužů (sken 1913). Civilní oběti Wektansku: ~5 000.

Rockwellští futuristé tvoří aktivní futuristický stát na Novaterre pod vedením Ivana Turneho. Po krvavých událostech ve Slawu vydal Turne smírné prohlášení: "To co se stalo mě velmi zarmoutilo, takovýhle čin je neodpustitelný. Avšak pamatujte že občané Rockwellie budou vždy s vámi jako bratři a sestry."

Rockwellská vláda požádala o účast na mawirském vojenském cvičení. Při této příležitosti chtěli představit své speciální jednotky — dračí legii. Cvičení reprezentuje hlubokou strategickou spolupráci mezi mawirským císařstvím a rockwellskými futuristy navzdory zhoršeným vztahům s USN.

Kubinistánská republika je rozvíjející se mocností na Novaterre s ambiciózní zahraniční a hospodářskou politikou. Stát vydal státní dluhopisy ve výši 8 miliard Palů na modernizaci silnic, železnic a veřejné infrastruktury. Dluhopisy jsou přístupné pouze členským státům IOC.

18. července 1916 dosáhl tým Coltena Masona jižního pólu — největšího triumfu kubinistánské vědy. Po 33 dnech v ledové pustině přerušilo telekomunikační ticho a v 16:41 přišla zpráva: "Tým už opustil jižní pól a vrací se zpátky do Kubinistánské republiky." Mimořádný projev prezidenta a premiéra zaplnil rozhlasové stanice po celé republice.

V referendu se rozhodlo 96 % voličů Znorovské republiky (24,78 mil. obyvatel) pro sjednocení s Kubinistánem. Národy s úzkými rodinnými vazbami a sdílenou historií se oficiálně spojily 27. srpna 1933. Vůdce Märx 1 vyjednal s USN výstavbu společného důlního města se 60% kubinistánskou účastí na zisku.

Znorovská republika a Kubinistán měly podle vlády velmi blízké národy se sdílenými rodinami a podobnou historií. 20. července 1933 proběhlo referendum o sjednocení; volební účast 24,78 milionu voličů, 96 % pro sjednocení.

Po vyhlášení referenda zaslal prezident vyhlášení: "Neuvěřitelný výsledek ukázal, že Znorovská a Kubinistánská republika mají k sobě doopravdy blízko." Sjednocení proběhne k 27. srpnu 1933.

Märx hraje klíčovou roli v technologickém závodu DIAMONDu se SPT. Jeho Öpfboržské zbrojní oddělení pod vedením Antala Krüstela v Brünnu vyvíjí bojový plyn Weis Pxospxor (B13) — fosforový samovznětlivý a jedovatý plyn s drastickými účinky na lidskou tkáň i kovové struktury.

Folksmarketsko překročilo hranice Gothenbordska bez vyhlášení války. Pravidelná armáda byla zaskočena, ale civilní obyvatelstvo se proti okupantům masivně zvedlo. Po celé zemi se folksmarketská armáda setkává s ozbrojenými vlastenci ochotnými padnout za svou zem. Pro zastrašení byly vypáleny vesnice a zabity tisíce civilistů.

Gothenbordské divize se zakopaly na druhém břehu řeky před hlavním městem, odpálily mosty a odstřelují postupující folksmarketské vojáky. Snahy obejít linii na sever brzdí hustá osídlenost a aktivní gerillová válka.

Verindonie čelí druhé folksmarketské invazi, jíž ale díky pomoci Novaterrského společenství úspěšně odolává. Po incidentu, kdy folksmarketská blokáda potopila novaterrskou loď, Novaterrské společenství schválilo humanitární pomoc, materiální podporu, vyhlášení embarga a vyslání 15 000 dobrovolníků.

Siereon-Bjorsfallsko je rozvinutou absolutistickou monarchií s vyrovnaným státním rozpočtem. Pod vládou krále Njorda av Stål III. efektivně potlačuje veškerou opozici, ačkoliv absolutistický charakter zpomaluje politický pokrok. Hlavní město Vær Arnen je centrum imperiálních ceremonií, vojenských přehlídek a Královského vědeckého institutu.

Sedmé volby s rekordní účastí 92,1 %:

• Královská národní strana (RNP): 32,7 % · 92 / 46 mandátů
• Strana národní obrany (NF): 30,2 % · 84 / 43
• Strana medvědí tlapy: 15,4 % · 43 / 23
• Stamfaristická pravověrná strana: 14,66 % · 41 / 21
• Demokratická strana SBS: 5,23 % · 15 / 8
• Republikánská strana, Liberální demokracie, Svaz Nové Generace (SNG): pod 2 %

Předsedou Lavere råd byl zvolen Fændal Sjømannen (RNP). Schválena osmihodinová pracovní doba s možností třísměnného provozu.

5. VI. 1903 byl otevřen Královský vědecký institut, reformovaná verze Vědecké společnosti siereonské (VSS). Institut se zaměřuje na matematiku, fyziku, chemii, biologii, geografii a genetiku. Pod záštitou KVI probíhají též expedice na sever Iblu — částečně se siereonskými vědci.

3. VII. 1903 v královském proslovu vyhlásil Njord av Stål III. válku Makaji — sousednímu státu, který dlouhodobě napadá siereonské sady, pole a hranice. Vojenská kampaň postupuje úspěšně: severní vojska postupují jižně, armáda střed dosáhla úspěchu u Bekteri, jižní vojska společně s mawirskými spojenci osvobozují potlačovaný lid Uturů. 6. VII. 1903 byl Uturský stát Siereonem oficiálně uznán.

Král vyhlásil Den Hrdinů na počest padlých vojáků a oslavy jejich duší v Æsirheimru. Den se má stát státním svátkem.

Stamfaristické hlasy v Siereonu volaly po unifikaci s Folksmarketskem. Po jednání mezi Arlanem av Nordlingem a Folksmarketsko-Novaterrským prezidentstvím byla vyjednána ekonomická aliance, spojenectví a dodávky siereonské oceli, železa a vojenských expertů — což stabilizovalo situaci.

Mawirské impérium pod vládou Waleriena II. Warindorského patří k nejaktivnějším koloniálním mocnostem Alyry. Spojenectví se Siereonem se promítá do vojenských operací v Makaji i do vědeckých expedic na severu Iblusu.

Po Velké válce Mawir získal několik osad na západním pobřeží Iblu. Expedice pod vedením Seristewa Drulora mapují špatně dostupné vnitrozemí, navazují kontakt s domorodci a katalogizují místní faunu a flóru. Otázkou zůstává možné rozšíření mawirského teritoria.

Po vzniku revoluční skupiny Temná liga Ewiru, jejímž cílem je "totální zkáza Ewiru i celého světa", Mawir nasadil 20 000+ vojáků na ochranu mawirské části Ewiru. Intervence patří k největším zahraničním nasazením mawirské armády po Velké válce.

Po krvavých událostech ve Slawu zaslal Walerien II. osobní odpověď rockwellským futuristům: "Moc si vážím vašeho pochopení, mawirský národ je poctěn. Jsme rádi, že můžeme počítat s vaší přízní. Děkuji Vám."

Iblus přitahuje desítky tisíc mladých Alyranů toužících po svobodě a dobrodružství. Nově založené město Hopetown na jižním pobřeží Iblu se stalo největší osadou v Iblu s více než 12 000 obyvateli. Osadníci si nepřejí příslušet k žádnému starému státu a vyhlásili Republiku Iblus.

Stovky odvážných dobrodruhů podnikají průzkumné výpravy směrem na východ do dosud neprozkoumaných oblastí. Slibují si od této panenské země nalezení úrodných území, kde by osadníci mohli založit nové prosperující osady.

Kalmár čelí infiltraci své paradisumské kolonie cizí ideologií — Bredokratická strana tam zakládá centra a rozdává peníze, jídlo a vzdělání místním obyvatelům, kteří se k její ideologii přidají. Vláda zahájila vyšetřování zahraničního financování (pravděpodobně Chrobrónsko). Podpora vlády v místě klesla na zhruba 50 %.

Marinajské království je menším iblijským státem. Detaily o jeho politice a hospodářství zůstávají v archivu Registry omezené.

Dracorsko vzniklo sjednocením tří bušských kolonií pod vedením Augusta Liberia, jenž později vedl proces vyhlášení nezávislosti od Bušska. Guvernér Liberius zorganizoval mobilizaci 55 000 mužů loajálních Bušsku, čímž si zajistil eliminaci dracorských republikánů na frontě a posílil bázi svých příznivců doma.

V Dracoru vzniklo komunistické hnutí inspirované knihou Odkaz Rudého draka, kterou napsali manželé Ruberovy. Hnutí se opírá o slogan "draco gloria revolutionis". TSCH (tajná služba) zatkla muže podporujícího komunistickou revoluci.

Bušsko bývalo koloniální mocností Paradisa, dnes ovšem státu po dlouhotrvajících politických krizích zbyla pouze NPS (NPC) role. Bušská centrální vláda vydala kuriózní zákon zakazující klepat na cizí domovy po osmé hodině večerní.

2. září 1913 (odhad) zahájili komunisté ve Státní radě hlasování o konfederalizaci Bušska. Návrh ve Státní radě prošel těsně 16 hlasy. V Kongresu byl však zamítnut: hlasovalo pouze 20 z 200 kongresmanů pro. V hlavním městě Dracorska se nato uskutečnila masivní komunistická demonstrace převážně domorodců, jež přerostla v rabování. Hlavní koloniální úřad byl vypálen, stejně jako další administrativní a policejní budovy.

Admirál Augustus Tritius bušského koloniálního námořnictva požádal o proplutí Deraxijským průplavem. Po vyjednávání s Deraxijsko-Sablonovskou správou s rizikem proplulo bušské loďstvo bez deraxijských inspektorů — vzhledem k bušským interním předpisům nebyl možný vstup cizího personálu na palubu.

Deraxijská republika je strážcem strategicky klíčového Deraxijského průplavu. Po sérii incidentů s bušským koloniálním námořnictvem se ocitla v ostrém sporu — později ve válce se Siema (Siereon a Mawir).

Po vyhlášení totální války ze strany již zesnulého vůdce Sablonova nabídly Siereon a Mawir Deraxijsku dvě možnosti: rozdělení Deraxu na čtyři části (Mawir, Siereon-Bjorsfallsko, Bušsko, Equie) pod politickou kontrolou aliance, nebo absolutní obsazení s plným rozdělením území. Deraxijský diplomat varoval, že po celé Alyře operují deraxijské revanšistické jednotky čítající tisíce členů — pokud by centrální vláda zanikla, tyto jednotky by mohly provádět diverzní akce (bombové útoky ve Vær Arne).

Loblaryjsko bylo střední mocností Paradisa s 200 000 profesionálními vojáky a 50 000 milicemi. Účastnilo se vojenské intervence proti Siereonským severním koloniím, kde s ostrovními domorodci čelilo brutální obraně. V některých bitvách zaznamenalo masivní ztráty kvůli minovým polím a pobřežnímu odstřelování.

Orland je středně velký paradisumský stát, který vedl bilaterální jednání s Chrobrónskem. Detaily v archivu Registry zůstávají omezené.

Odarie je menším paradisumským státem zmiňovaným v souvislosti s návrhem na ofenzivu proti chaosem zmítanému státu Omti. Skupina vědců a vojáků požadovala povolení k založení institutu nazvaného Odarijský institut pro eugeniku.

Vojenská posádka na jihu země údajně spatřila dopadnout "meteorit" na odarijské území. Lokální velitel obklíčil lokaci pro podezření na nepřátelské aktivity. Později Futuristé nechali v turském regionu vystavět malý "tábor" jako výzkumné středisko pro bioexperimenty. Terentijská futuristická vláda následně žádala odarijské futuristické bratry o finanční injekci pro nastartování ekonomiky.

Minan je oficiálně demokratickým státem, ve skutečnosti však autokratickou oligarchií. S více než 400 miliony obyvateli je nejlidnatějším státem Alyry, přesto se jedná o zaostalý decentralizovaný stát, ve kterém má autoritu řada lokálních vůdců a warlordů.

Novoerská ropná společnost Eşetarin G'ada požádala minanskou vládu o povolení k těžbě ropy v Minanu. Firma nabídla vybudování modernizace měst v okolí nalezišť a vybudování železniční sítě v okolí 80 km. Centrální vláda Minanu se snažila vyjednat co nejvyšší podíl.

Kazatel Wen De vyhlásil založení Svatých gard kristovců a vyzval k povstání proti centrální vládě. Statisíce, ne-li miliony křesťanských bojovníků všech věkových kategorií vyšly do ulic. V první vlně byli vyřezáni socialisté. 10. července 1903 vyhlásili svou bibli-založenou ústavu a začali obsazovat strategická místa. Do 13. července kontrolovali 65 % minanského území, byť ne všichni obyvatelé jsou kristovci.

Nutu Maike je ostrovní království se čtyřmi ostrovy pod vládou krále Foira II. Na královy 51. narozeniny se sjeli šlechtici ze všech čtyř ostrovů. Pouze kníže Mathrrarský, královnin otec, se nedostavil — údajně vážně nemocen, ale kolují dohady, že se hodlá vzepřít králi.

Po vojenské přehlídce a banketu král vyjádřil své přání předat příští rok vládu svému synovi, Warrovi II. Projev sklidil bouřlivý potlesk a byl vylepen ve všech velkých městech. Foira II. ujistil poddané, jak si váží jejich loajality — zvláště pak loajality poddaných Narských. Projev zakončil přáním zachovat v nadcházejících bouřlivých časech neutralitu.